Internetová zpovědnice

Ahoj, jednou jsem tu psala kvůli svým děsivým počtům. Už mě netrápí, ale teď je tu něco jiného. Je to jeden velký problém a opravdu je těžké ho zvládnout. Ten spočívá v tom, že mám možná něco s psychikou, nemyslím jako, že bych byla psychopat, ale v tom, že jsem fakt ultra paranoidní. Nechápu to, nechci na psychologa a to proto, že mi je jen 14 a stojí to peníze a nechci, aby o tom rodiče věděli, mám strach, co by si o mě mysleli, bojím se chodit po pokoji ve tmě a v posteli jsem vždycky namáčknutá na zdi. Je to z jedné knížky, která se prodávala v Tescu, četla jsem si jí a táhne se to se mnou, mám šílený strach z panenek a z "ruky" pod postelí. Že mě něco stáhne, když se na sebe zadívám v zrcadle na nějakou chvíli, tak vidím zrůdu, prostě je to fakt odporné, já vím, že to asi dělá jen mozek, ale mě je to fakt nepříjemné. O tomhle problému nikdo neví, když jsem byla malá a byli vánoce, tak jsem šla spát, jenže najednou a pamatuju si to do teď jsem slyšela hlas, byl strašně děsivý, jako by mi někdo řval do ucha, jenže jsem byla sama. Běžela jsem za mamkou a děsně se bála. Taky jsem sledovala creepypasty a to jsem neměla, jenže mě to k nim vždycky nějak zatáhne. Je to divné ve 14- ti letech a já nevím, co s tím, je to fakt děsivé, vždycky mám rožnuté světla, když jdu na záchod a natáhnout se třeba jen pro mobil mimo postel mi dělá strašný problém, do postele skáču půl metru, někdy potřebuju mít aspoň otevřené dveře a slyšet aspoň nějaké zvuky, třeba jak hraje televize a když je rodiče chcou zavřít, prosím, aby je nechali otevřené, když jsem asi před půl rokem byla doma sama, nedokázala jsem usnout a pak jsem ještě musela přežít školu, taky jsem si pustila rádio a to mi hrálo až do rána, musela jsem sundat pověšené prádlo, aby mě to neděsilo a nakonec to skončilo tak, že jsem uklidila celý byt. Prostě to nešlo,každý večer je to pořád dokola a já se divím, jak to vůbec vydržím. Nechci to řešit psychologem, maximálně přes internet, ale chci s tím něco udělat.

přečteno: 1239x
Zpět na seznam