Internetová zpovědnice

Nevím co mě tíží víc jestli můj zdravotní stav nebo rodinná situace. Jsem nejmladší z rodiny, mezi mnou a sestrama je velký věkový rozdíl. Táta měl roztroušenou sklerozu takže si ho pamatuju jen na invalidním vozíku. Když zemřel tak jsem po něm všechno zdědil, máma chtěla ať si majetek rozdělíme mezi sebou a že chce jen věcné břemeno k bydlení v domě. Jedna sestra nechtěla nic, že má vlastní, že nic nepotřebuje a druhá která se s námi nestýkala zase chtěla co nejvíc, tak jí sestra řekla že ano bude mít podíl, ale musí každý měsíc podílet penězma za energie a to se jí nechtělo.

Tak se do toho vložil strýc ať to dají mě, že jsem nejmladší a že to tak nechal i on se svými sourozenci mému tátovi. Protože jsem byl nezletilý tak opatrovníka mi dělal švagr a nikdo se mě nezeptal jestli to tak chci (rodina, soud, notář, sociálka). Takže jsem se jako nezletilý stal majitelem movitých a nemovitých věcí. Teď máma se sestrama mezi sebou hrajou na city a navzájem se urážejí a když něco řeknu i neřeknu tak za to můžu já a jsem ten nejhorší a nebaví se se mnou. Dozvěděl jsem se, že máma má dluhy a nemůže je splácet tak jsem něco za ní splatil já, ale protože mám jen invalidní důchod, tak jsem začal prodávat věci co jsem měl po tátovi (motorky, traktor, příslušenství a náhradní díly k nim).

Najednou se ozval mámy bratr, který si občas traktor půjčil, že to všechno je jeho začal mě a mámu terorizovat a vyhrožovat. Sestry a příbuzní se postavily na jeho stranu i když jsem se dozvěděl, že spoustu věcí co jsem prodal měl táta ještě předtím než si vzal mámu a traktor dostal od dědy od mámy ještě dřív, než se mé sestry narodily. Teď se se mnou nikdo nebaví, protože jsem hajz, kterej všechno schrábnul a rozprodává to a oni nic nemaj. Že nemám právo nijak nakládat s majetkem, protože jsem ho dostal od nich.

Taky jsem mamánek co se válí doma a který bydlí s mámou a ona musí chodit do práce aby ho živila. Do toho mám autoimunitní systémové onemocnění, které nejde vyléčit a invalidní důchod, léčba je jen experimentální a pojišťovny ji nechtějí platit.

Doktoři si mě přehazují jeden k druhému aby za mě neměly odpovědnost. Mámě taky asi už vadím našla si práci, která ji baví a má v ní tolik peněz co nikdy nevydělávala. Přitom když byla nemocná ona, tak já jsem po škole všechno platil. Pořád jen od mámi slyším o pro mě cizích lidech jak žijou a maj se dobře. Když jsou mladší jak já, tak toho slyším víc (ty se vzali, ty maj hypotéku, ty opravujou dům, ta je těhotná). Jako by mi můj život vyčítala nebo si to neuvědomuje. To že nebudu mít rodinu a děti mi nevadí, ale nechci, aby mi to někdo předhazoval.

Moje nemoc je genetická a měl ji i můj táta a kdyby se dožil toho zjištění, že to mám po něm, tak by ho to ještě víc odrovnalo. Bojím se cokoliv udělat doma nebo na zahradě, protože na to nemám právo a i se vůbec bojím vylézt ze dveří, protože by na mě mámy bratr řval, bouchal na okno a dobýval se do domu.

přečteno: 1086x
Zpět na seznam