Ahoj, v poslední době mám černé myšlenky nevím kudy kam, ale začnu od začátku...
Je mi 15 let. Když jsem se narodila naši už byli rozvedení a já bydlela se starším bráchou u mámy, ale uní jsme to neměli lehké. Mlátila nás. Věčně nebyla doma. Peníze jsme neměli byli jsme o hladu. Asi po 7 letech to už babika nevydržela a zažalovala mámu na sociálce. Konal se soud u kterého jsme museli být a byli jsme svěřeni do péče k babičce.
Tak už jsme se měli lépe, ale babička preferovala bráchu a mě si nevšímala ,ale přeci jenom to mě bylo vysvobození. Ve čtvrté třídě jsem musela přestoupit na novou školu. Tam mě začali šikanovat kvůli tomu, že mám apetický exzém... když ta šikana byla nejhorší babička umřela to mi bylo 11 let. Zase jsme putovali tentokrát k tátovi a jeho nové přítelkyni tak jsme dodnes. Když jsem si myslela, že by jsem konečně mohla mít domov a přestala jsem s jeho přítelkyní zápasit tak se ukázalo že po roce manželství táta mamku(přítelkyně) podvádí. Šikana po dvou letech přestala, ale pořád jsem z toho špatná. Před nedávnem jsem tátu viděla na vlastní oči jak se vodí s nákou ženskou... vždycky když jdou naši na pivo,nebo si zahrát šipky tak když se vrátí tak je přez zet slyším jak se hádají. Už jenom čekám kdy za mnou rodiče přídou s tím, že se rozvádía co bude se mnou...
Nevím co mám dělat...
přečteno: 1988x
Zpět na seznam