Svěř se | Schizofrenie, sebevražda a moje máma

Schizofrenie, sebevražda a moje máma

Ahoj.. Moje mama mela schizofrenii. A pred skoro dvanacti lety spachala sebevrazdu, byla jsem mala petileta holka. Tata mi to rekl az pred dvemi lety, do te doby jsem nevedela jakto, ze umrela. O to to pro me bylo tezsi, kdyz jsem to zjistila z niceho nic. Bylo to pro me strasne a porad je, uz jsem o tom sem jednou psala. Prisly s tim deprese, sebeposkozovani, za coz na sebe opravdu pysna nejsem, ty jizvy... Stydim se za ne. Ale dostala jsem se z toho, ikdyz porad mam chut se tim obcas odreagovat. Vim, jsem divna, neodsuzujte me, prosim. A obcas doted mam dny, kdy nad tim porad premyslim a brecim a rikam si, jak me tu mohla nechat. Nebo se naopak stasne bojim, ze takovou nemoc budu mit i ja nebo moje deti nebo kdokoliv blizky... Ted se ale chci zeptat na vase nazory. Nikdy jsem nebyla na jejim hrobe. Jsem hrozna dcera? Posledni dobou si to vycitam... Ale bojim se tam jit. Ze to otevre znovu ty rany, co se mi uz zacaly postupne zahojovat. Ale ted jak se blizi tech 12 let od te doby, co se to stalo. Rikam si, ze bych tam mozna mela jit. Nevim, mozna si s ni "vyrikat", co se stalo, vyplakat se tam, uctit jeji pamatku, mozna uz to navzdy uzavrit? Ale strasne se bojim. Ani vlastne nevim ceho.. Ale ty vycitky, ze jsem spatna dcera a ze ji musi byt lito, ze na ni da se rict kaslu a ani za ni neprijdu... Co si myslite? Jsem spatna? Mam tam jit? Hrozne se bojim.

přečteno: 1765x
Zpět na seznam

Další náhodná zpověď

Luxunkaxx (16)

Napište reakci

Voting1 Myslíš, že je tato zpověď FAKE?

ANO
0

NE
1

Miri	4. 8. 2014 (17:41)	178.77.216.***	0
Ahoj, Maminka,měla těžkou nemoc. Zvolila si cestu,kterou chápu a přijde čas,že ji porozumíš i Ty. Neměj ji to za zlé. Tatínek udělal moc dobře,že Ti to řekl, ale zřejmě to bylo předčasné,protože píšeš o sebepoškození. V každém případě udělal správnou věc. Je třeba znát pravdu. To,že jsi se poškozovala,neodsuzuji tě.Rozumím Ti.je to důsledek šoku,rány,kterou Tvá duše utrpěla. nejsi silná na to ještě dostávat takové informace. Víš,život není a nebude nikdy podle našich představ na 100%.Snaž se ale aby byl co nejblíže jim. To,že jsi nebyla na hrobě mami,nevadí. Já vím,že zemřelí lidé žijí i po životě. Stále s tebou je,nezlobí se na nikoho a přeje si,aby jste žili šťastně,v klidu.Myslíš,že by si to nepřála tak před neodvratnou smrtí,kdyby to stihla-řekla by toto! Až budeš cítit potřebu a sílu navštívit ji na hřbitově,udělej to. Promluv s mami,tak jako by jsi s ní mluvila v pokojíčku doma.Uslyší Tě,nedá Ti zpět však vědět,že vše slyšela. Sebepoškozování maminku zraňuje a neví si rady jak by tomu bránila. Jsi nejlepší dcera,jsi super holka ato myslím vážně.Neznám Tě a nemám potřebu Ti dávat komplimenty či se podsouvat,jen cit mi o Tobě říká mnoho.Mluvíme lidé spolu i beze slov. Ano,pokud dojdeš a vyříkáš se mami u hrobu,to co cítíš a chceš,můžeš vše uzavřít a s velkou lehkostí odcházet ze hřbitova,že je vše za Tebou jednou pro vždy!