Internetová zpovědnice

Ahoj,
před dávnou dobou jsem se poznal, s nejúžasnější osobou, co jsem kdy potkal mohl, (je jí 14, mě 15, chodíme na stejnou školu, bydlíme od sebe cca 13 km)..každopádně, byla to láska na první pohled, teda alespoň z mé strany, tuším..
začeli jsme si hodně psát začež jsem byl neuvěřitelně rád, psali jsme si skoro pořád..
v hlavě se mi promíjeli různé pocity a city k ní, že je neskutečně krásná, ohromně milá a prostě celkově úžasná, ALE, bál jsem se jí to jakkoliv říci s myšlenkou, že by se na mě vykašlala apod. dusil jsem to v sobě, častokrát jsem se chtěl podřezat a zabít..ale vzdal jsem se toho protože už kvůli ní bych to neudělal..
tak jsem na to kašlal, bál jsem se.. to byla ovšem osudová chyba, protože je to rok, a cca před měsícem se dala dohromady s mým nejlepší kamarádem, to byla pro mne OBROVITÁ rána, ale můžu si za to sám..
doteď si s ní klasicky píšu jako kamarád, avšak několikrát jsem si ulevoval tím, že jsem jí vyznával lásku a psal jsem jí různé fráze typu: „při pohledu na tebe se mi svírá srdce" apod..
bere to celkem dobře, pořád mi za to děkuje, není na mě naštvaná, ale..mě stále ubíjí to, že jí nemůžu mít.. je to těžká životní situace, potřebuju poradit..
takžr odpovědi typu: „běž se radši zabít" si prosím nechte, nepřihoršujte mi..
ale předem všem děkuju za zpětnou vazbu, moc si toho vážím :)
poraďte co mám v této situaci dělat prosím :(

přečteno: 1492x
Zpět na seznam