Jsem blázen nebo co se děje?
Dobrý den,
už nevím, co dál a tak se potřebuji svěřit. Pamatuji si, že již od dětství jsem měla nějaké psychické problémy. Spoustu lidi tvrdilo, že jsem jako dítě zvláštní. Měla jsem spoustu strachů, některé postupem vymizely a některé jsou ve mě stále. Vždycky jsem se cítila, jako bych na tenhle svět nepatřila. Byla jsem ve svém světě. Raději jsem si v hlavě vytvářela své vlastní příběhy. To byla moje realita. Nenáviděla jsem skutečnost. Měli jsme spoustu problémů v rodině a to si myslím, že mě mohlo také ovlivnit. Můj problém je, že si nedokážu určit, kdy to všechno začalo.
Pamatuji si doby, kdy jsem chodila do školy. Nikdy jsem se nedokázala soustředit, stále jsem myslela na něco jiného. Nikdo mě nezajímal. Měla jsem pár lidí, se kterýma jsem se dokázala bavit, ale jen když jsem měla náladu. Nejraději jsem trávila venku. Měla jsem ráda nebezpečí. Ráda jsem dělala něco, co mi dodávalo ten dobrý pocit. Chtěla jsem pořád chodit na zakázaná místa atd.. Postupem času, jak plynuly roky, jsem se cítila čím dál hůř. Neměla jsem zájem o ostatní, jen když jsem se mohla nějak předvést, už tehdy se ve mě tvořila úzkost a spoustu nálad. Často jsem jen tak brečela a nebo se smála. Neměla jsem nikoho, s kým bych mohla probírat své problémy a to mě postupně ničilo. Asi před rokem to všechno začalo, všechny ty pocity.
Měla jsem období, kdy jsem zůstala asi týden doma a jakákoliv činnost pro mě byla složitá, nechtěla jsem jist ani pít, přála jsem si jen zmiznout. Potom to náhle bylo zase lepší a já mohla normálně do práce, nějakou dobu jsem opět fungovala, ale později se to opět vrátilo.
Nyní je mi 18. Mám problém normálně fungovat. Moje nálada se dokáže změnit během chvilky, chovám se k lidem špatně a uvědomuji si to až pozdě, jsem vzteklá a agresivní, často zapomínám, někdy mám chvilky, kdy myslím, jak osvobozující by bylo zemřít. K tomu všemu mám už asi rok problém s jídlem. Buď jim moc a nebo vůbec. Občas mám i období, kdy nemůžu spát a nebo chci jen spát. Poslední dobou mám i různé myšlenky, co všechno bych chtěla vyzkoušet a strašně mě štve, že nemůžu.
Říkám si, že to, co se se mnou děje není nemoc, prostě jsem to já, jsem jen člověk. Jen bych chtěla zjistit, jestli se s tím dá něco dělat.
Předem vám moc děkuji za Vaši odpověď.
přečteno: 927x
Zpět na seznam
už nevím, co dál a tak se potřebuji svěřit. Pamatuji si, že již od dětství jsem měla nějaké psychické problémy. Spoustu lidi tvrdilo, že jsem jako dítě zvláštní. Měla jsem spoustu strachů, některé postupem vymizely a některé jsou ve mě stále. Vždycky jsem se cítila, jako bych na tenhle svět nepatřila. Byla jsem ve svém světě. Raději jsem si v hlavě vytvářela své vlastní příběhy. To byla moje realita. Nenáviděla jsem skutečnost. Měli jsme spoustu problémů v rodině a to si myslím, že mě mohlo také ovlivnit. Můj problém je, že si nedokážu určit, kdy to všechno začalo.
Pamatuji si doby, kdy jsem chodila do školy. Nikdy jsem se nedokázala soustředit, stále jsem myslela na něco jiného. Nikdo mě nezajímal. Měla jsem pár lidí, se kterýma jsem se dokázala bavit, ale jen když jsem měla náladu. Nejraději jsem trávila venku. Měla jsem ráda nebezpečí. Ráda jsem dělala něco, co mi dodávalo ten dobrý pocit. Chtěla jsem pořád chodit na zakázaná místa atd.. Postupem času, jak plynuly roky, jsem se cítila čím dál hůř. Neměla jsem zájem o ostatní, jen když jsem se mohla nějak předvést, už tehdy se ve mě tvořila úzkost a spoustu nálad. Často jsem jen tak brečela a nebo se smála. Neměla jsem nikoho, s kým bych mohla probírat své problémy a to mě postupně ničilo. Asi před rokem to všechno začalo, všechny ty pocity.
Měla jsem období, kdy jsem zůstala asi týden doma a jakákoliv činnost pro mě byla složitá, nechtěla jsem jist ani pít, přála jsem si jen zmiznout. Potom to náhle bylo zase lepší a já mohla normálně do práce, nějakou dobu jsem opět fungovala, ale později se to opět vrátilo.
Nyní je mi 18. Mám problém normálně fungovat. Moje nálada se dokáže změnit během chvilky, chovám se k lidem špatně a uvědomuji si to až pozdě, jsem vzteklá a agresivní, často zapomínám, někdy mám chvilky, kdy myslím, jak osvobozující by bylo zemřít. K tomu všemu mám už asi rok problém s jídlem. Buď jim moc a nebo vůbec. Občas mám i období, kdy nemůžu spát a nebo chci jen spát. Poslední dobou mám i různé myšlenky, co všechno bych chtěla vyzkoušet a strašně mě štve, že nemůžu.
Říkám si, že to, co se se mnou děje není nemoc, prostě jsem to já, jsem jen člověk. Jen bych chtěla zjistit, jestli se s tím dá něco dělat.
Předem vám moc děkuji za Vaši odpověď.
přečteno: 927x
Zpět na seznam
 | Hana0 (17) |
| Napište reakci |
Průměrná známka: 5
| P. G. A. S. | 29. 12. 2019 (14:10) | 82.145.210.*** |
1
|
Milá Hanko, rád bych Ti pomohl, ale bohužel to není v mých možnostech. Bez osobního kontaktu je těžké v takových situacích radit. Myslím, že ostatní na těchto stránkách to cítí podobně. Vřele bych Ti doporučil promluvit si o svých pocitech s někým, komu důvěřuješ, ale ty píšeš, že nikoho takového nemáš. V takovém případě by bylo nejlepší navštívit psychologa. Vím, že pro Tebe může být těžké se svěřit, ale je to nejlepší řešení. Netvrdím, že jsi blázen nebo nějak psychicky nemocná, ale psycholog zde přece není jen pro tyto případy, vždyť slovo psycholog můžeme přeložit jako znalec duše. Kromě toho Ti doporučuji aplikaci Nepanikař, která je určena právě na to, aby pomáhala lidem jako jsi ty. Kdybys ještě něco potřebovala, můžeš sem napsat kontakt na sebe a já se Ti ozvu. Sám mám zkušenosti s tím, co prožíváš. S pozdravem P. G. A. S. | |||
Vyhledávání
Jaká je tvá nejoblíbenější sexuální poloha?
| Poloha zezadu |
7x |
25% |
| Poloha na koníčka |
3x |
11% |
| Poloha misionář |
0x |
0% |
| Poloha 69 |
17x |
62% |
| Hlasovalo: 27x |
