Svěř se | Má to smysl?

Má to smysl?

Ahoj, dokončil jsem 1. ročník bakalářského studia, podával jsem si jen jednu přihlášku na jediný obor o kterém jsem si myslel, že mě může bavit. Škola mě nebaví, ročník jsem udělal tak tak, nevím jestli zvládnu další rok. Charakterově nejsem moc společenský, nikam moc nechodím, znamosti jsem měl málo, jsem panic a zamilovaný (možná silne slovo...nekdy mi na ni nezalezi ale chci ji, nekdy je mi uplne ukradena a nekdy s ni chci chodit aspon na prochazky nebo si s ni povidat....nikdy jsem necitil takove to knizni podani lasky ale na ni mi zalezi nejvic ze vsech lidi). Myslel jsem si ze na VS se vse zmeni, ze budu nekam chodit, ze to s ni vyresim, budto me odmitne a pujdu dal nebo nam to vyjde...ze ze me bude novy clovek, budu sportovat, najdu si brigadu...ze mi skvela skola pujde sama.

Ale nic z toho se nesplnilo. V letnim zkouskovem jsem byl v totalni depresi z toho vseho, z marnosti byti a tak jsem otevrel online casino (vzdycky jsem chtel byt financne nezavisly), vyhral jsem 6k ale nakonec prohral vyhrane a dalsich 13k svych. Neudelal jsem 4 zkousky a na ruku si zkousel skarifikaci. Byl jsem odhodlan zabit se ale nakonec me zastavila myslenka ze to jeste musim doresit s ni. Co kdyby me chtela?

Cele prazdniny jsem tedy cekal protoze mela ruzne tabory apod ale snazil jsem se se ji pripomenout, psat ji z me dovolene apod proste se ji priblizit aby na me nezapomela. Ale doslo mi ze kdyz mi ani neodpovi na sms, ani se neozve sama, kdyz uz si piseme tak ji trva i 30min nez se ozve....mam pocit ze me ignoruje, chova se ke me jako ke kamaradovi coz ja nechci....kdyby me mela rada tak jako ja ji tak by prece vynalozila nejakou iniciativu abychom se dali dohromady.

Po tomhle vsem, po vsem co jsem zpackal si rikam jestli ma cenu se vubec dale snazit, delat skolu, pracovat...mam strasnou chut se dneska zabit jen bych chtel slyset dalsi nazory. (klise na tema smrt mi nepomuze)

Tedy pokud jit dal tak jak vyresit skolu? Jak se vyrovnat se ztratou penez a milovane osoby? Jak rict svemu okoli ze jsem si udelal jizvy na ruce (2 carky jsou celkem male a vedle nich symbol, neni to takove halabala rezani do ramene)
Vcera v noci jsem se zkousel obesit ale nemam podminky pro skok a zlomeni vazu a uskrceni bylo hodne neprijemne i na me. Mohl bych si vzit auto rodicu a jet nekam kde muzu skocit.

přečteno: 1777x
Zpět na seznam

Další náhodná zpověď

Tommasjedno (20)

Napište reakci

Voting1 Myslíš, že je tato zpověď FAKE?

ANO
0

NE
2

Počet hlasů: 2
Průměrná známka: 4

cassiel	7. 5. 2012 (23:17)	217.29.8.***	0
Na smrt je vždycky příliš brzo, a celkově souhlasím s Loan: kolektivní sporty, společnost, zábava, duševní povznesení- galerie, divadla, kina, procházky apod. Fajn prodělals nějaký prachy v casinu- no a co? Svět se kvůli tomu nezboří, tak se snaž žít. Co se týká slečny: pro jedno kvítí, slunce nesvítí. Držím palce.

Loan	30. 8. 2011 (02:50)	78.102.77.***	0
To je mi moc líto. Nebudu tě urážet optimismem a lhát, že bude líp protože možná bude, ale možná taky nebude. Každopádně jak už to v takových situacích bývá, tak řešení a možností co udělat je hned několik akorát je ty sám nevidíš protože jde o tebe a tak nemáš náhled. Myslím, že ve dvaceti je na sebevraždu ještě brzo tím spíš, když jsi chlap. Myslím, že to jestli je tvůj život skutečně definitivně zpackaný můžeš posoudit nejdřív ve 25-ti, ale spíš tak ve 28 letech nebo i dýl. Někdy stačí někam vyrazit, někoho potkat a hned je všechno jinak. Pokud nikam nechodíš a nemáš kontakty je to horší, ale můžeš začít. Není pravda, že se s tvou sociální izolací nedá nic dělat. Musíš být samostatný a vyrážet klidně sám pak se časem seznámíš a třeba zapadneš do nějaké party a uděláš si známé a ta slečna rozhodně není jediná se kterou by sis rozuměl. Zkus si najít koníček. Třeba jezdit na koni, hrát šachy nebo nějaký kolektivní sport. Zní to jako klišé, ale fakt to psychicky pomáhá. Mně hodně psychicky pomohlo, když jsem začala chodit plavat. Takže mluvím z vlastní zkušenosti. Rovněž jsem v bazénu časem začala mít známé a už to jelo. Neříkám ti, že se nemáš zabíjet. Jen si myslím, že je na to ještě moc brzo. Myslím, že bys životu ještě měl dát šanci. Fakt. Zabít se můžeš kdykoli proto bych na to nepospíchala. Počkej ještě nějaký ten rok.