Internetová zpovědnice

Ahoj, tak se stalo nejhorší. Zůstala jsem sama se dvěma pěti-měsíčníma dětmi. Vůbec nevím, co mám dělat. Vrátit se k chlapovi je nemožné - absolutně mu nevěřím vůbec v ničem, nesnáším ho za to, že mi zničil rodinu, přestože byl před tím varován... cesta zpět tedy nevede.

Jenže já prostě nemůžu být sama. Jsem z toho zoufalá a to je to teprv 3 týdny... navíc nevidím nikde žádné vyhlídky.

Kdo by sakra chtěl holku s dvěma dětmi? Však to je dobrovolná sebevražda. Nedivím se nikomu, kdo do takového vztahu nechce. Zatím nevidím jiné řešení, než alkohol... neopíjím se do němoty - ani náhodou. Ale pomáhá mi to trochu zapomínat na problémy, alespoň na chvíli... Vím, není to úplně nejlepší a ideální, ale jsem věčně zavřená doma s dětmi.

Nikam sama nemůžu jít. Leze mi to strašně na mozek. Netoužím po tom, každý den někde pařit, jak malý puberťáci, ale nemám vůbec čas sama na sebe. Přivádí mě to k šílenství. Opravdu se bojím, že se zcvoknu... jenže nevím, co s tím. Navíc mi každý den tak rychle uteče, že mám pocit, že stárnu tak 5x rychleji, než ostatní.

Mám prostě strach, že zůstanu sama i když i to je lepší, než bejvalej...vždycky jsem si zakládala na vztazích a rodině a jediné, co se mi neustále vrací, jsou nějaké rány - já se prostě už nedivím, že existují zlatokopky. Normálně je začínám chápat...pokud si procházely něčím podobným, kdy už slovo láska prostě nemá žádný význam - prostě podle mě to neexistuje a je to jen nějaký blud, co zatemňuje lidský mozek, tak chápu, že taková zlatokopka chce ze života alespoň něco mít... aspoň peníze, když už nic jiného... Nevím, co dělám špatně.

Kluka ve vztahu nikdy neomezuji, nic mu nezakazuji, dávám mu volnosti, kolik chce... většinou moc ani nechce. Nestíhačkuju, nežárlím..tak co dělám pořád špatně, když mi každý akorát ubližuje?

přečteno: 1474x
Zpět na seznam