Internetová zpovědnice

Ani nevím, proč sem píšu, ale už se asi potřebuju vypsat někomu, kdo nezná mě a ani mého "přítele".
Jsme spolu 7 měsíců a v podstatě nic jsme spolu neměli. Jsem panna, on to ví od začátku. Parkrát jsme spolu zkoušeli spát, ale když začal mluvit o tom, že bych tam chtěla být s někým jiným nebo, že až se s ním vyspím, tak budu mít velké seběvědomí a dám mu kopačky, tak tak nějak přešla chuť.
Na prázdniny jsem odjela na brigádu a říkala jsem mu, ať mi nevolá, že si budeme psat, ovšem to jsem netušila, že mi bude psát jednou za 2-3 dny ve stylu: "ahoj, jak se máš?"

Když jsem se vrátila, jeli jsme na dovolenou, tak jsem si tak řikala, noo, tak na dovolené už bysme třeba něco spolu mít mohli a když sem se o něco snažila tak řekl? Dneska ne, jsem unavený.
Takže teď, po 7 měsících "vztahu" spolu nespíme a co víc, my si dáme tak 1-2 bratrské pusy za dva dny.
Nedavno jsme byli na akci a já jsem tam ztratila prstýnek, který pro mě hodně znamenal, tak jsem byla smutná a on po mě začal hned řvát, že to určitě svedu na něj a udělal mi děsnou scénu. Tak jsme se spolu 2 týdny nebavili a vypadalo to, že se rozejdeme. Nakonec se to tak nějak urovnalo a pohoda.
Jenže pak přišel minulý týden.
V neděli v noci mi umřel kocour, kterého jsem měla moc ráda. Bohužel jsem nebyla doma, ale na privátě ve městě, kde studuju a přítel byl semnou, je jasné, že jsem brečela a on mi na větu, že kocourek umřel jen řekl: "ne-e!" a šel spát.
Druhý den ráno, když mě našel v obyváku řekl: "já nevím, co mám dělat jdu do školy" a odešel.
Druhý den, jsem se měla na půl pátou ráno dostat na místo 4 km daleko od bytu, na místo, kde jsem nikdy nebyla a navíc v tu dobu ještě nejezdilo MHD, musela bych vyjít ve 3 hodiny ráno, abych měla jistotu, že to stihnu. Přítel měl auto před barákem, ale nenabídl mi odvoz ani to, že by mě doprovodil, kdybych šla pěšky, tak jsem si zavolala taxíka a on řekl: "to jsem rád, že nejdeš pěšky".

V ten den jsem měla brigádu, která mi začínala o té půl páté ráno a končila ve 23 hodin.
Ve 21 hodin jsem měla pauzu a napsala jsem mu, zda by semnou nezašel na jídlo a on mi napsal: "no já v devět končím", tak pujdu domu. Tak šel (ne domů, ale ke mně na privát).
Když mi skončila směna, opět jsem byla na místě, kde jsem nikdy nebyla, ještě dál, než ráno, věděl, že musím čekat do půl 12 na autobus, ve skrytu duše jsem doufala, že mi přijede naproti autem, nepřijel, tak to ještě pohoda, jenže autobus, na který jsem čekala, jel na místo asi 2,5 km od mého bytu. Přítel před tím říkal, že mi příjde na proti, tak jsem čekala, že příjde, ale nechal mě jít samotnou a čekal hezky v teple u mě na privátě...

Víte, nejhorší je, že on tvrdí, že je zamilovaný, ale já si myslím, že takhle se zamilovaní lidi nechovají, on se o mně vůbec nebojí, nezajímá se o mně a to mě mrzí.
Chodíme do stejné studijní skupiny a navíc jsme ve stejné "partě kamarádů", takže kdybych se s ním rozešla, tak by to bylo divné, takže vzhledem k mé zabělosti čekám, až mu dojde, že jsme spíše kamarádi a rozejde se on se mnou...

Připadám si strašně odpudivě, když na mě ani nešáhne, nevěnuje se mi a tak...
Ale musím říct, že tohle je z mého pohledu a jak známo, lidi vidí hodně zkresleně, takže - tohle je jen ta "moje pravda"
děkuju za přečtení a hezký den :)

přečteno: 1688x
Zpět na seznam