Je mi 27 let. Za dva dny mě čeká poslední termín zkoušky, kterou pokud neudělám, tak na škole končím. Už mi to neleze do hlavy, minul jsem se oborem a myslel, že na to mám. Na přítelkyni či nějakou zábavu nebyl přes ty roky vůbec čas. Po prvním neúspěšném studiu jsem s odřenýma ušima dodělal Bc. Teď jsem docela daleko na navazujícím Mgr. studiu, praxe žádná, živí mě rodiče (má největší ostuda, ale to nic). Na učení i o prázdninách nebyl skoro žádný čas, opravujem barák a i naše to věčné placení už s***. Asi jsem neměl přijít na svět, prakticky nulové životní zkušenosti, jsem nasranej sám na sebe. Jiní, i mladší známí jsou už někde jinde, asi věděli, jak si to v životě udělat, já nikoli. Když to nedám, asi si něco provedu, nevím ještě co, asi to ukončím na tomto světě. Jsem z malé vesnice, každý mě zná a všichni od základky, kdy jsem byl jedničkář, čekají, že jsem génius či co. Přitom jsem blb, co nějakým řízením osudu udělal gympl a po pár letech toho zk*** bakaláře. Jsem na prču hlavně sám sobě. Sice mi doma tvrdí, že život půjde dál, ale já jsem skeptik. No nic, jdu se ještě chvilu učit, i když z toho moudrý nejsem. Tak se mějte lidi a nechte si dařit :)
přečteno: 1687x
Zpět na seznam