Asi před rokem jsem potkala jednoho fajn kluka, samozřejmě ženatého. I s malou holčičkou. Hned jsme si padli do oka, nejdřív to bylo skvělý, já ani neuvažovala nad tím, že bych se do něj mohla zamilovat. Hrozně milý, ochotný, zábavný... S jeho rodinou vycházím perfektně. Byli jsme i s mým přítelem a jeho manželkou na společné dovolené u moře, kde to mezi námi začalo strašně moc jiskřit, oba jsme věděli, že to není jen tak a že se to nedá brát jen tak. Řekli jsme si, že to musí skončit, tak to nejde. Jenže ono to nešlo, skončit. No pokračuje to dál, je to čím dál tím víc intenzivnější a oba dva cítíme a víme, že patříme k sobě, milujeme se a jsme spřízněni. On si vyčítá, že se oženil a já bojuji s myšlenkami rozejít se s přítelem, protože náš vztah evidentně upadá, načež se zmiňovaným stále sílí.
Nechci být jen milenkou... Mluvíme o společném životě, oba chceme být spolu, ale nevíme co dál. Oba si dokážeme představit život spolu, i s malou, náš vztah je naprosto úžasný... a trvá víc jak půl roku. Jsem s ním hrozně šťastná, ale současnému partnerovi nechci ublížit... ale žít s ním jen "ze zvyku" ?? :-(
přečteno: 2224x
Zpět na seznam