S rodiči nemám nějaké závažné problémy jako že by mě mlátili atp. Jen si poslední dobou moc nerozumíme, a já bych ráda znala názor ,,někoho zvenčí".
Takže... Je mi 15. Rodičům je již přes 40 let, dokonce brzo 50. Náš věčný problém spočívá v tom, že podle nich jsem drzá i obyčejným ,,ano" (,,protože JO se přece maminkám neříká" - konec citátu). Když něco někam položím, hodila jsem to tam. Když normálně mluvím, řvu.
Častěji se hádám s mámou než s tátou. Problém je ovšem v tom, že mamka je zvyklá si to, jak jsem se chovala, jak hádka začala a pod.přibarvovat ke svému prospěchu. Takže můžu být klidně i úplně nevinná (netvrdím ale, že nikdy nic z výše uvedeného opravdu nedělám) ale podle verze kterou řekne taťkovi za to můžu já...
Párkrát jsem se i pokoušela si s oběma nějak promluvit. Že mi přijde že některé jejich reakce na moje chování nejsou přiměřené a prostě ,,jak to vidím já". Doufala jsem, že potom co si to vyříkáme si budeme rozumět víc. To jsem se ale přepočítala. Ani jsem to nedopovídala, a už jsem se radši dekovala protože ,,takhle drzá jsem snad ještě nebyla!".
Jasně, chápu že dítě, které je v mých letech není zrovna vzorem a že jim to přijde nepřiměřené, aby si s nimi takhle chtělo promluvit. Ale i tak? Proč to aspoň nezkusí?
přečteno: 1951x
Zpět na seznam