beruska123 (19) |
Napište reakci |
Leslie | 12. 1. 2016 (00:06) | 194.228.11.*** |
0
|
Tvá motivace byla přehlušena nějakým problémem, který máš v sobě. Ikdyž si to třeba neuvědomuješ. Je tam a projevuje se jako "nechtíč k ničemu". Nedávno jsem byla ve stejné situaci (už po druhé v životě). Brečela jsem cele dny i noci. V práci mě litovali, že vypadám hrozně. Jednoho dne mě kamarád vzal ven na cígo a řekl mi: "tak hele..znám tě dost dlouho na to, abych věděl, že tě jen tak něco nezlomí.. a abych ti mohl pomoci..co máš za problém?" Začala jsem ze sebe chrlit jednu věc za druhou, jednu informaci za druhou, nesmyslně, nijak nenavazující. Kamarád si všiml, že o jednom faktu se zmiňuju skoro v každé větě. Ponořil se se mnou do mé minulosti, vyslechl mě jako správná vrba a spolu s ním jsem odhlalila základní kámen mého nechtíče. A věřte nebo ne..byl to problém přes 13let starý, jenže furt nevyřešený, pouze potlačovaný. Problém, který člověk pouze vytěsní z hlavy, či utlumí pomocí myšlenek na něco jiného, je problém nevyřešený. Takovýto problém se může kdykoliv znova objevit a ničit jedinci život. Problém je třeba přijmout a bádat po jeho základech, odkaď vyšel. Poté se s těmito fakty smířit, uvědomit si a ponaučit se do budoucna. |
DemonizedMind | 9. 1. 2016 (15:27) | 80.95.103.*** |
0
|
Měl jsem něco podobného a zpětně jsem si uvědomil, že jsem možná přepálil. Jak moc často jsi cvičila? Jak moc zdravě jsi jedla? Kolik času si strávila cvičením a přemýšlením o jídle? Někdy jedeme pár měsíců na doraz i nám to přijde super, ale zároveň nám to není přirozené a spíš jsme se pro to nezdravě nadchli. Mozek pak automaticky vypne, než bychom se úplně uštvali. Netvrdím, že to je jasně tvůj případ, ale popřemýšlej o tom. Přítel, VŠ, hodně stresu a do toho moc aktivit. |
8. 1. 2016 (14:01) | 212.79.110.*** |
0
|
|
Ahoj, je škoda co se děje. Tohle se mi na střední nedělo, ale v zaměstnání jo. Už víc jak dva měsíce chodím do práce s donucením: "Musím do práce!", tak jdu. Zrovna teď se mi nechce na odpolední. Co takhle člověk má z toho života. Žijeme jen proto, že jdeme do školky, na základku, na střední, na vejšku a potom do zaměstnání? Dřeme celý život a pro co? Abychom vydělali peníze, zaplatili co je třeba a zas znovu? Člověk potom začne přemýšlet nad tím za pár let co mohl udělat a neudělal. Co je to za život!!! Abych pravdu řekla moc s rodičema nejsem a to mi trhá srdce. Ono už je roztrhané na kusy, ale najít jehlu a nit a sešít ho dohromady. Je mi z toho do pláče. Měla jsem hodně koníčků a teď žádný z nich nedělám. Čtení, procházky čas s rodičema. Je to všechno pryč! Ale ten ČAS! To je to nejcennější co člověk má a ten Já chci ještě vzít do rukou a co nejlépe ho využít. Taky mý rodiče tu nebudou věčně a musím zrovna teď říci, že mi moc chybí a chci s nima teď být. Oni, to je to nejcennější co v životě mám a MOC mi chybí. Já je miluji celým svým srdcem a chci je mít na věky ve své blízkosti. |
Poloha zezadu |
7x |
25% |
Poloha na koníčka |
4x |
14% |
Poloha misionář |
0x |
0% |
Poloha 69 |
17x |
60% |
Hlasovalo: 28x |