Ahoj všichni kdo si čtou tohle přiznání, takže už podle názvu chápete, že jsem na holky. Je to přesně rok od doby co se moje matka začala kamarádit s jednou úžasnou ženskou, hnědý vlasy a pronikavě modrý oči. Loni se rozhodla odejít od svého manžela spolu se synem a taky tak udělala a já jsem za to moc ráda. Spolu jsem se taky docela skamarádili, sama mi řekla že muže už si do domu nikdy nevezme, řekla mi ať radši žiji se ženou a přitom to o mě ani neví stejně tak matka.
Vlastně když si to tak vzpomínám tak hned co jsem ji poprvé viděla, byla jsem z ní mimo a je to tak do dneška, docela si i rozumíme a fyzický kontakt mezi námi není nic neznámého, držíme se za ruce, když si sedneme k sobě blízko tak se o sebe opřeme,při loučení nebo při vítání si dáme pusu, ale to dělají i kamarádky. Kolikrát jsme spolu byli sami a já jsem k ní byla tak blízko že by stačil jeden pohyb a políbily by jsme se, ale neudělala jsem to i když vím, že by to matce nikdy neřekla, poprvé včera když mě viděla nalíčenou tak na mě mohla oči nechat ale já v tom mám celkem zmatek do teďka měla milence ale pomalu se to prokeclo takže to s nim ukončí, ale já fakt netuším co mám dělat je o dvacet let starší ale nevypadá na to, syna teď mají ve střídavce a čeká je ještě dost soudů a ona na tom teď není nejlíp psychicky, ale vážně jsem se do ní zamilovala a to tak že bych pro ni žila a měla s ní další děti a tak se vás ptám spíše holek jestli by jste se o něco pokusili a udělali ten první, důležitý krok.
Předpokládám že tu bude i pár hejtů ale to mě vážně nepřekvapí ani nezabije.
přečteno: 1437x
Zpět na seznam