Internetová zpovědnice

Už to nedávám za pár dnů mi bude 14 let. Mám babi s dědou co mají psa. Jenže oni ho mají radši než celou naší rodinu minimálně mě s mamkou. To, že mě pošlou do prdele je pohoda. Jednou jsem slušně napsala, že nepřijdu k nim, že mám jídlo doma a dočkala jsem se odpovědi "Tobě jde jenom o jídlo, ale o psa ne". Nevím co na to napsat já tam chodím abych viděla JE a né psa mám ho ráda, ale nadevše miluji babi a dědu kteří před tím než měli psa byli ti nejlepší prarodiče, ale teď ? Je mi to líto strašně vím že nejsou nejmladší a prostě smrt je blíž :( když k nim přijdu chtějí jenom abych si hrála se psem a to že tam mají vnučku to je jedno hlavně že pejsanek je spokojenej mamka říká ať tam nechodím což je pravda protože vždycky se tam jen pohádám pak doma jen brečím bolí mě hlava je mi špatně. Třeba 3dny tam nejdu(dříve jsem tam chodila každý den) ale pak začnu mít depku začnu brečet do polštáře protože mi začne být líto že je nevidím pak tam zase jdu a je to zase to samé už to nedávám. Kéžby žádného psa nikdy neměli. Furt jenom pes baví se jen o psovi :( babičky kamarádky vypráví o vnoučatech ona o psovi :( možná vypadám že žárlím možná to i tak bude ale toto není normální. 24hodin si hrajou se psem baví se s ním jak s miminem. Mě se nezeptají ani jak se mám.Přiznám se chtěla bych aby ten pes umřel ale to by je zničilo a hlavně on za to nemůže. Mám milióny příběhu o tom co dělají ale nechce se mi to psát. Prosím moc poraďte co mám dělat. Jestli ještě se tomu dá nějak pomoci

přečteno: 1708x
Zpět na seznam