Internetová zpovědnice

Mám jednu hodně dobrou kamarádku, dalo by se říct, že i nejlepší, ale ani jedna z nás na BFF moc nejede. Vždycky, když jsme spolu probíráme kluky a kdo se nám líbí, kdo ne atd atd. Prostě puberťačky.. Ještě před začátkem prázdnin jsem si byla naprosto jistá, že jsem na kluky a představa toho, že bych někdy měla něco s holkou, se mi hnusila. Ne že bych byla homofob, ale věděla jsem na 100%, že jsem na kluky. Nevím, jak a co se stalo, ale na začátku prázdnin jsem začala o sobě hodně přemýšlet. No, přemýšlela jsem faakt hodně dlouho a přišla jsem na to, že se mi asi líbí, ale na druhou stranu furt se mi líbí i kluci a dokážu si představit s nimi vztah. Když jsme se s kamarádkou sešly a spaly u sebe bylo mi s ní hrozně moc dobře, jako ještě nikdy dřív. Probraly jsme úplně všechno, co se stalo za tu dobu, co jsme spolu nebyly. Pak jsme si asi po 4 hodinách povídání řekly, že už půjdeme spát a já ji ze srandy v leže obejmula. Musím říct, že snad nikdy jsem se necítila líp, i když jsem to v tu chvíli nemyslela úplně vážně. Od té doby jsem probrečela tak 10 nocí a vůbec nevím, co mám dělat a co si mám myslet atd.. Jsem hrozně zmatená. Jsem na kluky, nebo jsem na holky, nebo je to jenom dospíváním a časem se to zase změní? Nikdy jsem nebyla ten typ puberťačky, co by měla deprese z blbostí. Ale tohle mě hodně vzalo, takže budu ráda za komentáře.


přečteno: 1193x
Zpět na seznam