Mám strašně smíšené pocity.
Od léta jsem nezadaná.
Byla jsem v tomhle vztahu 3 roky a vlastně od 16cti let sem singl nebyla. Vždy jsem proplula ze vztahu do vztahu.
Chybí mi obětí, jen tak se přitulit, pohlazení... A všechno to obyčejné a milé.
Teď jsem se navíc z jednoho bytu musela přestěhovat do jiného. Jiná ulice, patro, barák...
Jsem osoba, která nesnáší změny. Jakákoli změna je pro mě stresující a zatěžující.
Mám svůj určitý řád, pořádek a druh stereotypu, a když něco z toho změní své složení, panikařím.
Něco se mi rozbije? Musím to nahradit totožnou věcí.
Něco ztratím nebo dám jinam, musím to nahradit opět stejně a dát na stejné místo.
V dubnu tohoto roku jsem navíc změnila práci. Tudíž noví kolegové, nové prostředí a nová stresující situace.
Připletl se mi v té práci do života i nový člověk, kterého mám svým způsobem dost ráda.
Pomalu se k němu dostávám.
S tím dotyčným člověkem by jsme chtěli zkusit vztah, ale spíš by to bylo jenom z důvodu toho, aby jsme si každý vyzkoušel život toho druhého a rozšířili si obzory.
Jelikož je má povaha taková jaká je, chtěl by mi pomoct posouvat se v životě dál.
Jenže já mám chvíli strach, poté odhodlání do toho jít, poté opět pochyby, strach a takhle stále dokola.
Můj bývalý přítel se mi ještě k tomu stále motá do života a já se nemůžu odhodlat jít dál.
Brzdí mě.
Nechala jsem si ho v životě jako svého kamaráda ale on se stále pokouší o něco víc.
Jsem stále ve stresu, zmatená, na pochybách a ve strachu udělat další kroky...
Už nevím, komu se mám svěřovat.
Lidem kolem sebe sem to dávno řekla, ale opakuju to tak dokola, že mám pocit, že je s tím zatěžuju.
Pomalu každý měsíc mám ten stejný problém. Úzkost, strach a bezmoc, protože nevím co mám dělat...
přečteno: 482x
Zpět na seznam