Nevím kudy kam
Mám strašně smíšené pocity.
Od léta jsem nezadaná.
Byla jsem v tomhle vztahu 3 roky a vlastně od 16cti let sem singl nebyla. Vždy jsem proplula ze vztahu do vztahu.
Chybí mi obětí, jen tak se přitulit, pohlazení... A všechno to obyčejné a milé.
Teď jsem se navíc z jednoho bytu musela přestěhovat do jiného. Jiná ulice, patro, barák...
Jsem osoba, která nesnáší změny. Jakákoli změna je pro mě stresující a zatěžující.
Mám svůj určitý řád, pořádek a druh stereotypu, a když něco z toho změní své složení, panikařím.
Něco se mi rozbije? Musím to nahradit totožnou věcí.
Něco ztratím nebo dám jinam, musím to nahradit opět stejně a dát na stejné místo.
V dubnu tohoto roku jsem navíc změnila práci. Tudíž noví kolegové, nové prostředí a nová stresující situace.
Připletl se mi v té práci do života i nový člověk, kterého mám svým způsobem dost ráda.
Pomalu se k němu dostávám.
S tím dotyčným člověkem by jsme chtěli zkusit vztah, ale spíš by to bylo jenom z důvodu toho, aby jsme si každý vyzkoušel život toho druhého a rozšířili si obzory.
Jelikož je má povaha taková jaká je, chtěl by mi pomoct posouvat se v životě dál.
Jenže já mám chvíli strach, poté odhodlání do toho jít, poté opět pochyby, strach a takhle stále dokola.
Můj bývalý přítel se mi ještě k tomu stále motá do života a já se nemůžu odhodlat jít dál.
Brzdí mě.
Nechala jsem si ho v životě jako svého kamaráda ale on se stále pokouší o něco víc.
Jsem stále ve stresu, zmatená, na pochybách a ve strachu udělat další kroky...
Už nevím, komu se mám svěřovat.
Lidem kolem sebe sem to dávno řekla, ale opakuju to tak dokola, že mám pocit, že je s tím zatěžuju.
Pomalu každý měsíc mám ten stejný problém. Úzkost, strach a bezmoc, protože nevím co mám dělat...
přečteno: 231x
Zpět na seznam
Od léta jsem nezadaná.
Byla jsem v tomhle vztahu 3 roky a vlastně od 16cti let sem singl nebyla. Vždy jsem proplula ze vztahu do vztahu.
Chybí mi obětí, jen tak se přitulit, pohlazení... A všechno to obyčejné a milé.
Teď jsem se navíc z jednoho bytu musela přestěhovat do jiného. Jiná ulice, patro, barák...
Jsem osoba, která nesnáší změny. Jakákoli změna je pro mě stresující a zatěžující.
Mám svůj určitý řád, pořádek a druh stereotypu, a když něco z toho změní své složení, panikařím.
Něco se mi rozbije? Musím to nahradit totožnou věcí.
Něco ztratím nebo dám jinam, musím to nahradit opět stejně a dát na stejné místo.
V dubnu tohoto roku jsem navíc změnila práci. Tudíž noví kolegové, nové prostředí a nová stresující situace.
Připletl se mi v té práci do života i nový člověk, kterého mám svým způsobem dost ráda.
Pomalu se k němu dostávám.
S tím dotyčným člověkem by jsme chtěli zkusit vztah, ale spíš by to bylo jenom z důvodu toho, aby jsme si každý vyzkoušel život toho druhého a rozšířili si obzory.
Jelikož je má povaha taková jaká je, chtěl by mi pomoct posouvat se v životě dál.
Jenže já mám chvíli strach, poté odhodlání do toho jít, poté opět pochyby, strach a takhle stále dokola.
Můj bývalý přítel se mi ještě k tomu stále motá do života a já se nemůžu odhodlat jít dál.
Brzdí mě.
Nechala jsem si ho v životě jako svého kamaráda ale on se stále pokouší o něco víc.
Jsem stále ve stresu, zmatená, na pochybách a ve strachu udělat další kroky...
Už nevím, komu se mám svěřovat.
Lidem kolem sebe sem to dávno řekla, ale opakuju to tak dokola, že mám pocit, že je s tím zatěžuju.
Pomalu každý měsíc mám ten stejný problém. Úzkost, strach a bezmoc, protože nevím co mám dělat...
přečteno: 231x
Zpět na seznam
 | Wolfie (23) |
| Napište reakci |
 |
13. 11. 2022 (00:15) | 79.141.250.*** |
0
|
Ahoj Wolfie, nejsi v tom rozhodně sama, častokrát sem píší osoby, které mají velké změny v životě. U tebe je to právě změna práce, nový partner, resp. chcete se poznávat a dát tomu čas. Dle všeho nevydržíš ve vztahu sama a hned skáčeš (jak píšeš) ze vztahu do vztahu. Není to úplně racionální, protože člověk by si ve svém těle měl poskládat myšlenky, ale určitě ne při chaosu, který prožíváš. Pak hlava a zejména mozek reaguje podivně, avšak my si myslíme, že v pořádku. Rozhodně se s ničím netrap. Tvé problémy jsou malichernosti, které se dají vyřešit. Vypadá to, že jsi citlivá osoba, která není schopna řešit mnoho věcí najednou a teď si připadáš, jak kdybys měla vybouchnout. Jo, rozumím Ti. Dívej, vždy je dobré mít někoho, ať třeba kamarádku, či kohokoliv, s kým si popovídáš o těchto problémech -- jakýsi kajak, který tě bude držet nad vodou. Zcela jasně pokud se plácá v problémech člověk sám, nevede to nikam... Proto je dobré mít někoho, u koho se můžeme vypovídat. Ta úleva přijde, ale jelikož máme každý jinou náturu, přijde to jiným způsobem a v jiném čase (později, nebo rychleji). Nicméně výsledek to má a jasný. Setrvat. Tohle je opravdu situace, na kterou budeš za deset let jen ráda vzpomínat (a pousměješ se). Netřeba vytvářet stres. Děkujeme za svěření a pocit důvěry. Přejeme mnoho štěstí. | |||
