Internetová zpovědnice

Verze 0.2

Začátky jsou těžký. To už ví každej podprůměrnej člověk týhle pošahaný planety. Jenže jen hrstka ví, jak těžký je se objevovat na začátku několikrát po sobě. Co to ten začátek je a proč se na něj pořád vracíme je dost filozofická otázka. Mám příběh slečny, který se psal už od jejího raného dětství. Forma vyprávění bude pro vaše líný mozky asi jedna z těch nejlepších.

Píše se rok 2010 je podzim a já se před pár dny narodila na tenhle svět. Narodila jsem se do rodiny, která má sví mouchy, ale zároveň do rodiny, kde je svět vzhůru nohama. Nejsem tady sama mám bráchu, nesmírně hodnou maminku a taky tátu který málo kdy projevuje zájem. Už když jsem otevřela oči na tenhle škaredej svět bylo mi jasný, že s rodiči moc času trávit nebudu. A tak se i stalo.

S rodiči jsem bydlela ale většinu času jsem trávila u babičky s dědou. Babička už v tu dobu byla viděná pouze s flaškou alkoholu a všichni na ni jen tupě koukali bez zájmu s tím něco dělat. Celý dětství jsem rostla s ní po boku. Už tehdá jsem věděla, že alkohol je to nejhorší, co můžete před dětmi ukazovat.

Čas plynul já rostla a s tím rostl i můj pomyslný rozum. Po několika večerech, kdy mi bylo pod nos strkáno, jaká jsem zkáza rodiny, jak tlustá jsem a jak mám nefunkční rodiče se ve mě něco hnulo. Bylo mi teprve dvanáct let a já si našla svoji první “lásku”. S tímhle přišly i návykové látky a já se stala aktivní uživatelkou.

Odbila půlnoc a s tím přišly i mé třinácté narozeniny, které jsem oslavila s cigaretou v ruce jako ta největší “frajerka”. V tu dobu nebyla o kamarády nouze měla jsem tři kamarádky a myslela jsem si, že to je to nejvíc co mohu v životě mít. Terka jedna z těch kamarádek čirou náhodou taky sestra mého kluka ale taky pěkná lhářka, podvodnice a manipulátorka. Jenže proč bych si tohle připouštěla šlo mi o můj “vztah”, který ona mohla lusknutím prstu zničit a rozdrtit na prach.

Měsíce utíkaly najednou byla zima. Zima, která přinesla rány, jizvy a spousty slz. Neměla jsem ani tušení co má “láska” dělá na intru ani s kým si píše. Po zjištění toho všeho se moje kroky obrátily na žiletku, cigarety a neúnosné litování se. Nikdo nevěděl nic nikdo nic netušil byla jsem jako hlavní postava, která je tak trošku inkognito.

Nový rok přinesly taky první rozchod a také další vztah. Nebylo to úplně nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. S myšlenkou, že právě tenhle vztah mě zachrání jsem do něj skočila více méně po hlavě a doufala, že mě dole někdo chytá. Nikdo mě bohužel nechytl nikdo nevěděl, že jsem nasedla na horskou dráhu, která mě emočně vydeptá, sexuálně zneužije, a nakonec všude pošpiní.

Jo tohle trvalo 3 měsíce, než jsem si řekla že to už takhle nedám. Pak začal můj single life. Někdo si to představí jako nudu mě to přineslo zkušenosti, které jsem si prožila dřív, než bylo asi zdrávo. Marihuana, feťáci a podobná zvěrstva byli můj denní chleba. Pět měsíců trvalo, než jsem se dala dohromady a začala žít jako člověk, a ne jako fetka.

Pár dnů po mých narozeninách jsem se dala dohromady s mým třetím klukem. Měla jsem o něm jen to nejlepší mínění, a tak jsem do toho šla. Neměla jsem páru, že v tu chvíli budu odstřihnuta od světa od mých kamarádek a od všeho co mě baví nebo bavilo. Začalo osmi měsíční peklo plný kontroly, manipulace a nenávistného chování. Potřebovala jsem se někam ukrýt někomu se vypovídat.

Po dobu trvání toho nekonečně vyčerpávajícího vztahu jsem byla odstřihnuta od mých dvou kamarádek. V tu dobu mě sebepoškozování ovládlo ještě víc než kdy dřív. Objevil se kluk, se kterým jsem se od vidění znala. Vypovídala jsem se mu potřebovala jsem vyslechnout, protože jediný, koho jsem měla byl můj přítel, který byl naprosto na baterky a kamarádka kterou jsem kvůli němu musela upozadit. Potom co prasklo, že jsem se jen vypovídala musela jsem toho nechat všude ho zablokovat a žít zase v tom stejném vězení.

Před začátkem prázdnin se ve mě něco pohlo. Věděla jsem, že to tak nechci a, že můj dosavadní přítel není ten, který mi jednou do života přinese sluníčko a lásku. To osmi měsíční trápení jsem horko těžko ukončila. Do světa jsem náhle vkročila jako single žena s mou blonďatou známostí. Má blonďatá známost byla stále kluk, který slyšel, jak moc jsem ten vztah nesnášela.

Už mi v cestě nestál můj toxic přítel byla jsem jen já, moje blonďatá známost a taky moje poslední kamarádka která mi po tom všem zbyla. Venku to vonělo létem a žádný problémy mi nepřekáželi abych se mohla z hluboka nadechnout.

Má blonďatá známost se po měsících stala víc než známostí a já se začala psychicky uzdravovat. Našla jsem samu sebe uprostřed chaosu, který ne a ne ustat. Možná to byla chyba anebo to bude láska mého života. Trávím s ním každý den dělá mě to šťastnou, ale moje poslední kamarádka si nastavuje podmínky za, kterých se bavit můžeme a za, kterých nikoliv.

A tak jsem přišla i o mou poslední kamarádku. Byl už jen svět plný tmy zklamání a nekonečně dlouhých probrečených nocí. Nikdo nedokázal zalepit tu ohromnou díru po té holčičí energii, která mi tak moc chyběla...

Ani po dvou měsících se moje srdce na kusy neposkládalo zpět. Může být něco horšího než být v patnácti letech bez kamarádů a být závislá jen na svém příteli? Přijde mi jako nemožný v tomhle žít. Možná nejsem první a možná ani poslední, která tohle zažívá, ale možná jsem první, která o tom mluví. A ať už to zní, jakkoliv šíleně tak bych se chtěla vrátit a všechno napravit.

Co si přejí ostatní holky na Vánoce? Parfémy? Šperky? Nemám tušení, co ještě ale moje jediný přání na tyhle podělaný Vánoce bude asi mít jednu jedinou kamarádku, která bude vážně mou oporou a o kterou se budu moct opřít až bude svět na nic. Nepotřebuji hmotný dárky potřebuju jen kamarádku, která semnou bude která jen tak neodejde a bude si mě vážit nic víc nechci a nepotřebuju. Děkuju Ježíšku.

Tohle byl ten příběh, který vám vyprávěla patnácti letá holka. V týhle hromadě textu je jen jedno přání, který je tak malý ale pro ni zároveň tak nemožný. Važte si toho, co máte lidí, co máte a buďte na sebe hodný...

přečteno: 123x
Zpět na seznam