Internetová zpovědnice

Vždy jsem byla tichý člověk, samotářský, který se moc nikde s nikým nebavil. Neumím se seznamovat s lidmi, neumím je oslovit a když někdo osloví mě, tak mám strach. Nedokáži se s někým bavit, mám problém třeba i jen odpovědět, když se mě jen někdo na něco zeptá, jsem ze všeho strašně nervózní. Někdy dokonce ani neodpovím nebo řeknu něco hloupého.

Ne že bych měla přímo strach z lidí, ale z komunikace s nimi. To ale není to hlavní, proč tu píši, protože se popravdě moc s lidmi ani bavit nechci a zatím mě to nějak příliš netrápilo.

Nikdy jsem, ale neměla problém si s lidmi psát. Na netu jsem se vždy dokázala rozepsat, rozmluvit, nedělalo mi to problém. Tedy až doteď. Jsem schopná sedět dvě hodiny u počítače a nejsem schopná vymyslet téma k rozhovoru, o čem se bavit nebo se na něco zeptat. A to ani někoho, koho znám dlouho a mám ho ráda. Mám zřejmě nějaký blok a nevím, jestli to přejde nebo ne a kdy. A už vůbec ne, jak se toho zbavit.

přečteno: 1790x
Zpět na seznam