Internetová zpovědnice

Začala jsem žít s klukem. Byla a jsem do něj stále velmi zamilovaná. Jenže se trápím. Mám vedle něj stále pocity určitého nebezpečí. Má zkrátka nulovou empatii. Vždy ve společnosti si mě nevšímá, kdybych někde upadla a rozbila si hlavu, hodinu si toho ani nevšimne. Minimálně si alespoň musí často odbíhat na cigárka a tak, i když si slíbíme, že to konečně bude náš večer a budeme jen spolu. Místo toho se opije jak dobytek a pak mě ještě shodí při tanci.

Říkala jsem si-kdyby šlo o život, tak přeci jen dá najevo empatii a postará se o mě. Bylo to spíš naopak. Stala se taková událost. Opravdu nám o život šlo. A neudělal nic. Místo, aby se o mě postaral, běžel dál-sám!

A pak mi to došlo. Objevila jsem, jak projíždí fotky nějakých holek, mezi nima byla i jedna herečka, se kterou jsme se seznámili. Obecně se pohybujeme v uměleckém prostředí. Tak ať si za všemi jde, ale ať ze mě nedělá kdovíco. Já za to nemohu, že neumím tak dobře zpívat, že neumím tak dobře hrát a že nemám tak velké prsa. Proč to neřekne rovnou? Člověk pozná, jestli ho má druhý rád.

Nejraději bych zmizela, jenže nevím jak. Již spolu žijeme, mám tu závazky.

Udělal to už jednou. Vícekrát. Ale hlavně naposled. Byl nespokojen ve vztahu a místo, aby důstojně odešel, podváděl ji. Mám teda čekat, až se to stane i u mě?

přečteno: 1815x
Zpět na seznam