Internetová zpovědnice

Jistě, jsem chlap, čili společenské normy ode mě požadují, abych živil rodinu. Proti tomu nic nemám a mám pro to dobré předpoklady-stabilní, poměrně dobře placené zaměstnání. S přítelkyní spolu žijeme 3 roky a děti v nejbližší době neplánujeme, ale mluvili jsme spolu o tom několikrát a víme, že jednou oba děti chceme.

A v souvislosti s tím mě trápí jistá noční můra-že moje vlastní dítě bude doma pomalu vyrůstat, zatímco já budu sedět v práci. Dal bych cokoliv za to, abych jednou mohl být se svým dítětem co nejvíce. Od dětství jsem hodně rodinný typ, jako šestiletý jsem u zápisu vyprávěl, že jednou budu mít hodně dětí. A zůstalo mi to.

A přestože to ještě není úplně aktuální, tak z toho mám strach a téměř denně před spaním přemýšlím, jak to řešit. Zkoušel jsem třeba orientačně počítat, jestli bych dokázal zredukovat své zbytné výdaje na tolik, abych do dvou až tří let stihl ušetřit částku, která by mi umožnila na další cca 4 roky (než by šlo dítě do školky) pracovat třeba jen na částečný úvazek a nijak nás to neomezilo. A reálné řešení celkem je, ale nevím, jak by se na to tvářila přítelkyně. Ona ví, jak to v tomhle mám, ale netuší, že nad tím přemýšlím až takhle do hloubky, ale mluvit bych o tom s ní asi měl.

přečteno: 1632x
Zpět na seznam