Internetová zpovědnice

Stal jsem se obětí loupežného přepadení a to už před 10 lety, když mi bylo 13. Tehdy jsem si myslel, že je to jen obyčejné okradení, ale mýlil jsem se. Jak to vůbec všechno vlastně začalo? Bylo to u nás na pouti, která u nás bývá vždy první týden v květnu.
Každoročně je vždy plno lidí, takže to bývá na nic. Tehdy jsem chodil ještě s mladším bratrancem po stáncích bylo asi kolem jedné hodiny odpoledne, já tehdy jedl vatu. No a u kostela nás oslovil nějaký cizí kluk, bohužel byl starší. Na mě si vymyslel pohádku, že mu tu v okolí někdo zmlátil ségru a že mám jít s ním, tak jsem šel, šel jsem s ním až k bytovkám. Bratranec naštěstí nešel. Tam na něj čekal už jeho kámoš, komplic, blonďák s modrou bundou a náušnicí v uchu. Ten co mě oslovil u kostela mě z ničeho nic začal škrtit, tehdy jsem ho dost ostře štípl do ruky. Vždyť jsem jim říkal, že jim všechno dám, ať mi nic nedělají.
Zřejmě to asi nepochopili, musel jsem s nimi jít od bytovek dál, od oken. No a ten blonďák mi kolem krku rukami nasadil kravatu, takže z toho se jde dost těžko dostat. A ten druhý na mě, který mě oslovit u kostela: " Naval prachy " Musel jsem jim je dát, nic jiného mi nezbývalo, naštěstí to bylo jen 350 Kč, takže ten jejich plán byl úplně k ničemu. No a potom zbaběle utekli, jasně kdyby to byl ten debil, který mě oslovil u kostela, tak bych si s ním nějak poradil. Ale 2 straší debilové na jednoho? To už je trochu moc.
Na Policii jsme to tehdy nehlásili i když bych asi měl a navíc jsem si jednoho z nich zjistil, kde bydlí, jaké má jméno, příjmení a kde chodí na školu, toho druhého taky. A jak jsem na tom teď o hodně líp, bylo to před 10 lety a navíc teď bych jim všem rozbil ty jejich huby a úplně dokopal, tehdy jsem ještě neuměl karate a aikido, no je škoda, že je od té doby už nepotkávám!!! Asi se mi vyhýbají, protože bych je musel zabít chvatama a já bych to klidně udělal, jinak se cítím psychycky teď v pohodě.

přečteno: 1722x
Zpět na seznam