Internetová zpovědnice

Neumím si to vysvětlit. Pro začátek nejsem zrovna rozená optimistka, takže se mi běžně stává že se mi v hlavě uchytí nějaká bezdůvodná, iracionální a špatná myšlenka, ale vždycky vím že časem se mé mysli tak nějak sama pustí ( většinou v rozmezí 2-3 dní). Jenže v poslední době se mě neustále drží jedna nepříjemná myšlenka a to, že ode mě můj přítel odejde. Snažím se pochopit, proč se mě ta myšlenka tak drží a ať dělám co chci, nemůžu se jí zbavit. Přitom nic tomu nenasvědčuje, ve vztahu žádné problémy nemáme, máme se rádi a rádi spolu trávíme čas. Pokud už nastanou nějaké rozepře většinou je to o fungování v domácnosti, protože trávím hodně času v práci a vracím se v pozdních hodinách a přítel dělá z domu, takže někdy mi ujede nějaká jízlivá poznámka že mohl za celou dobu co je doma aspoň vynést odpadky. Ale jsou to jen prkotiny. No abych se vrátila zpět, tato myšlenka mě trápí asi druhý týden a stává se že mnohdy přechází až v iracionální strach či paniku. Nedokážu si představit, že bychom nebyly spolu, proto mě tato myšlenka děsí. Nechci s ním o tom mluvit, protože se bojím, že by to třeba špatně pochopil, nebo mi prostě řekl že řeším blbosti, že se nic neděje a vše je dobré.... to by nejspíš byla i pravda, sama vím že tato myšlenka je jen domněnka, které se prostě ať dělám, co dělám nedokážu zbavit. Možná jen víc cítím změny které u nás nastali tím myslím, že už jsme spolu dlouho a bydlíme spolu, takže taková ta přehnaná zamilovanost a potřeba s tím druhým trávit každou vteřinu, už dávno vyprchala, navíc se mění doba a dějí se věci ve světě takže se nám změnil i postoj a priority ohledně budoucna ( ale díky bohu se s drtivou většinou shodujeme) jen už to není ta bezstarostná a pohádková představa jako když sme spolu začínali. Možná jen hůř beru tyhle všechny změny kolem a potřebuju více času na to si zvyknout a teď se snažím dělat vše co můžu, aby omezila případné vyplnění té hloupé myšlenky, ale trápí mě to, připadám si, že o tom nemůžu s nikým pořádně mluvit, ani nevím jak bych to někomu jinému popsala nebo vysvětlila aby pochopil jak se cítím. Doufám že se to brzy spraví, protože je to ubíjející a o to víc když jsem si vědoma toho, že to je jen domněnka kterou živím pouze tím že si říkám,,ale co kdyby,, . Nevím je ještě tolik věcí kolem ale myslím že už teď je tato zpověď delší než jsem plánovala, takže to prostě takto zakončím a budu doufat, že mě tyto myšlenky brzy opustí.

přečteno: 702x
Zpět na seznam