Darovat někomu lásku a mírnou výpomoc není snadné. Po malé chvilce, když člověk zjistí, že je to vlastně asi jenom zbytečné, i když jsme to dělali na udržení pevného vztahu a více veselejších dnů, vše odchází... V hlavě vzniká chaos, přemýšlíte, jak moc jste zradili, přitom plno krásných chvil je neodloučitelných.
Žijeme ale v přítomnosti, važme si lidí, kteří chtějí pomáhat srdcem, kteří si neumí samy sobě pomoci, ale umí naimpulzovat okolí. Mají svérázné a rozhodující myšlení, bohužel tací lidé neumí najít pozitivní myšlení den co den. Občas se ztrácí na pokraji (trnité propasti) smrti.
Naučme se dávat do pozadí lidi, kteří pro nás nestojí. Ti nejlepší nás nenechají v bryndě, spíše řeknou "a jsme v tom oba kamaráde". Tahat za jeden provaz a pomáhat si je smysl našeho bytí. Neodhazujme do odpadu ty, kteří nás jednou zklamali. Jedno zklamání udělá mašličku, druhé už uzel. Na závěr jenom že... je lepší být ve staré chatrči s lidmi, kteří se smějí a máte je rádi, než být ve zlatém paláci, kde lidé neustále brečí a frustrují se.
přečteno: 1799x
Zpět na seznam