Internetová zpovědnice

Poprvé jsme se setkali na lavičce, prohodili jsme pár slov. Pak jsme najednou začali stále potkávat. Ona nádherná mladá žena, já obyčejný tuctový chlap. Oba sportujeme, jsme houževnatí a vytrvalí, skromní a pokorní. Asi za měsíc jsme začali společně trénovat na kole, 3-4x do týdne.

Všechno to začalo úplně nevinně, po vyjížďce jdeme většinou na kávu se zákuskem, odměnit se. Servírka co nás obsluhovala, prohodila, jak nám to spolu sluší a že nám závidí, jak jsme spolu šťastní, zasmáli jsme se tomu oba dva. Jenže pak nám došlo, že to není první člověk, který nám to řekl.

Další den na kávě jsem si říkal, jaké by to bylo, se spolu milovat, zničeho nic mi řekla, že na to myslí také a tak se to stalo. Jestli zafungovala chemie nebo něco jiného. Od té doby nemůžeme bez milováni být. Problém je, že jsme oba ve vztahu, máme rodiny. Samozřejmě že se to provalilo, jsme už takhle spolu téměř rok. Zkoušeli jsme si dát přestávku. Vydrželi jsme to týden, potkali jsme se spolu náhodou v obchodním domě 50 km od bydliště. Milovali jsme spolu celé odpoledne.

Oba víme, jak strašně ubližujeme našim partnerům. Nechceme rozbíjet rodiny, ale začínáme si rozumět, čím dál tím více. V podstatě už ani spolu nemusíme mluvit a víme, na co druhý myslí a co cítí.

Takhle napsané to vypadá strašně krásné a romantické, jenže opak je pravdou. Střídá se neskutečné štěstí s příšerným utrpením. Vím, musíme to vyřešit sami, nikdo za nás to neudělá. Oba víme, že to bude neskutečně bolet.

přečteno: 1631x
Zpět na seznam